Zápisník cestovatele Martina Matějky

Když jsem v dubnu tohoto roku dostal nabídku opět letět do Jihoafrické republiky, potěšilo mě to, protože při svých posledních dvou pobytech jsem v JAR pobyl jen krátce z důvodu nastavení rozjezdu naší nové pobočky a seznámeni s lidmi z vedení.

Tentokrát jsem měl setrvat o něco déle a účastnit se kontroly nově zavedené elektriky, následného zapojení nových strojů, seřízení a otestovaní. Doufal jsem proto, že přijedu bohatší o zážitky nejen ze života pracovního, ale i soukromého, s vyhlídkou na nějaký ten výlet za kulturou či do přírody. Jak se později ukázalo, z bezpečnostních důvodu to měla být pouze příroda.

Cestování do JAR je tak středně zdlouhavá záležitost - celkem je to nějakých 12,5 hodin letu z Prahy s přestupem ve švýcarském Curychu, s obvyklým standardním občerstvením a vybavením letadla. Ovšem pokud máte po dobu letu z Curychu do Johannesburgu vedle sebe z jedné strany několik hodin řvoucí dítě (maminky prominou) a z druhé strany ne zrovna libě vonícího staříka s nějakou kožní chorobou, přijde vám ten let ještě o nějakých pár hodin delší. Zbývá naděje, že při letu nazpět budete mít jako sousedy nějaké sympatické slečny v minisukních (ha ha).

Po příjezdu a následném ubytování v apartmánu jednoduchého, ale čistého vzezření, následovalo malé občerstvení a odjezd do práce. Pokud by vás zajímala jihoafrická kuchyně, tak mi přijde dost podobná té naší, žádnou typickou specialitu jsem na jídelníčku ani tentokrát nenašel.

Lidé v naší pobočce v JAR mě i tentokrát mile překvapili svou vstřícností, pracovitostí a bezproblémovou komunikací. Velmi dobře jsme spolu vycházeli a jakákoliv moje prosba o pomoc byla v rámci možností ihned splněna. Zajímavé je, že na vyšších pozicích pracují pouze a výhradně lidé bílé pleti, a to nejen v ACO JAR, ale i v jiných firmách a službách obecně. Dovoluji si poznamenat, že pouze popisuji to, co jsem viděl a co mi bylo řečeno.

Možná bych na tomto místě mohl krátce zmínit téma bezpečnost. Jak určitě víte, v současné době otřásá Jihoafrickou republikou vlna násilí na farmářích, kdy se původní obyvatelé snaží získat nazpět svůj majetek brutálním způsobem, nezřídka i za cenu smrti celých rodin bílých farmářů. Nemluvě o tom, že v samotném Johannesburgu, když zastavíte autem na křižovatce a nemáte nerozbitné sklo, může se vám při čekání na červenou stát, že najednou ucítíte na spánku hlaveň pistole.

Stručně řečeno, je lepší držet se v bezpečí objektu střeženého kamerovým systémem, kde jste ubytováni (vždy v okrajové části), vydat se maximálně tak na krátký nákup v supermarketu (jen ve dne) a o výletu za kulturními památkami města si nechat zdát.

Zda jsem si tedy odnesl zážitky z volného času po práci? Kupodivu ano, a docela hezké a zajímavé.
Dvě krásné tradiční svatby, které se konaly přímo v apartmánech našeho hotelu a kam jsem byl i s kolegy pozván. Srdečnost a pohostinnost svatebčanů mě překvapila a dojala neméně jako snaha majitele sehnat nám pivo (i když Rebel to samozřejmě nebyl).
Potěšilo mě také, že majitel našeho ubytování znal ČR – létá každý rok na GP Brno (pro neznalce Velká cena motorek Brno).

Jednou jsem při úmorném hledání, kde koupit známku na pohlednici nalezl malinký obchůdek, jehož majitel vlastnil sbírku československých poštovních známek, to bylo příjemné popovídání.
Užíval jsem si také nádherně barevná a obrovská hejna papoušků, která poletovala přímo v zahradě našeho objektu.

A samozřejmě – výlet na safari.

Volná, krásná a zdravě vypadající divoká zvířata jsme mohli pozorovat při pomalé jízdě autem. Přímo před sebou jsem měl lvy, žirafy a majestátní slony, z nichž jednoho jsem si mohl i pohladit. Zvířata, která jsem doposud viděl jen v dokumentárních pořadech nebo zoologické zahradě, jsem měl na dosah ruky. Velmi silný a emotivní zážitek, na který nezapomenu.

Cestou nazpět z tohoto úžasného výletu jsme zastavili u malého stánku, kde domorodci prodávali ručně vyrobené suvenýry, musím přiznat převážně kýčovitého charakteru, takže jsem bez větších nesnází odolal. Za to jsem ale odolat nemohl koupi vynikajícího tradičního alkoholického nápoje zvaný Amarula. Tento nápoj se vyrábí z nasládlých plodů marula, které rostou na tak zvaném „sloním stromě“. Plody jsou nasládlé a podobné našim blumám a živí se jimi nejen sloni. Co se zvířaty dokáže konzumace spadaných a často již kvasících plodů naleznete na YouTube a je to (když odhlédneme od zdravotní stránky) docela legrace. Amarula je ke koupi v „likérové“ verzi i jako silnější pálenka.

Sotva jsem se vzpamatoval z jedinečného zážitku na safari, byl už čas pomalu zase balit kufr a vydat se zpátečním letadlem domů.

Měl jsem výborné místo u okna, tudíž mi ani nevadilo, že z jedné strany mi na rameno padala hlava chrápajícího a slintajícího pána a někde vpředu opět hlasitě plakalo dítě.

Po příjezdu domů, pravda, místo honosného hejna pestrobarevných papoušků kdákaly na dvoře leda tak slepice, místo slona jsem si hladil našeho psa a sluníčko hřálo tak nějak úplně jinak, ale - home sweet home, ačkoli rád cestuji, ale vždy se ještě raději vracím.

Martin Matějka

ACO prostě není jen práce! Zkusíte to s námi i vy?

Více informací o nabízených pozicích naleznete na našich stránkách v sekci kariéra.